Krok za krokem kráčím zimní kraj

Krok za krokem kráčím zimní krajinou
cestičkou do polí, kterou já znám.
Smutek a samota jen tady se mnou jsou
a já se stále dokola ptám, proč?
Zima mě prostupuje celou, do tváří pálí mráz
do šálu se choulím, slzy se třpytí na řasách...
Ticho v té zimní kráse jen moje kroky ruší
jsem tu sama a mám bolavou duši.
Jen pár laní v dáli k sobě šíje kloní
zůstanu tiše stát a závidím,
zatímco já jsem sama, ony jsou pár.
Modré nebe nad hlavou mám
slunce září na bílou pláň.
Mě však smutek obklopuje,
komu já svou lásku dám?
Srdce mě bolí žalem, že prázdný život mám.
Neštěstí chodí po lidech, to já moc dobře znám.
Roky mi plynou jako voda v řece
já nechci být sama, teď NE, přece!
Chci poznat ještě lásku, toužím jí mít,
nechci být jen oporou, chci naplno životem jít.
Kroky mé samoty se ztrácí,
vítr stopy pomalu zavál.
Jen slzy hořkosti ulpěly na řasách
a já jdu pomalu dál. SAMA.